Bodyguerra – Freddy… Nothing As It Seems (2013 / CD / Dust On The Tracks / hard rock)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Bodyguerra – Freddy… Nothing As It SeemsJaroslav Dušek, můj velký oblíbenec, má takovou hypotézu, že označení pro lékaře nepochází od slovesa „léčit“, ale „lekat“.  Přijdete k lekaři, ten Vás vyleká, předepíše Vám leky a pošle Vás do lekárny. Někteří doktoři se ale nespokojí jen s lekáním, a jdou ještě dál. Mezi nejzvrácenější případy lékařské profese se řádí dr. Harold Fredrick „Freddy“ Shipman, dlouholetý praktický lékař v britském městečku Hyde. Během své kariéry se mu podařilo z vlastní vůle prokazatelně ukončit 250 lidských životů, přičemž některé odhady mluví až o čtyřech stovkách případů. Většinu jeho obětí tvořily postarší ženy, za řadu z nich byl několikrát odsouzen k doživotním trestům. Ve věznici však strávil jen zhruba čtyři roky, a 13. ledna 2004 spáchal sebevraždu. Chyběl mu v tu dobu den do dovršení osmapadesátých narozenin. Letos se jeho odkaz rozhodli oživit debutující Němci BODYGUERRA – ne že by tedy pokračovali v jeho hrůzných činech, ale život „doktora Smrti“ zvěčnili na svém koncepčním albu „Freddy… Nothing As It Seems“.

Podle námětu by to sice mohlo vypadat na nějaký death metal a pitvání se v mrtvolách, BODYGUERRA však plave v úplně jiných vodách. Ona ani moc neplave, spíš jen tak ladně proplouvá. Ačkoliv se jedná o debutovou nahrávku kapely, která funguje od roku 2009, nedá se říct, že bychom se bavili o nějakých mladících. Skupinu naopak tvoří muzikanti ve zralejším věku s nezanedbatelnými hudebními zkušenostmi, a na výsledném produktu je to zatraceně znát. Žánrově se pluje na vlnách klasického hard rocku a AOR, oslovit však může mnohem širší posluchačskou obec. Zdroje inspirace sahají zejména do sedmé a osmé dekády minulého století, hraje se v tradici velkých skupin, ale přes všechnu nepůvodnost se formaci daří zachovat si vlastní tvář. Zabodovat může hlavně mezi fandy SCORPIONS, DEEP PURPLE, BONFIRE, GOTTHARD nebo DOKKEN, neurazí ani příznivce starých heavy metalových klasik jako SAXON nebo ACCEPT. „Freddy… Nothing As It Seems“ je směsicí energických rockových písniček, postavených na silných sborových refrénech a chytlavých melodiích. Nic objevného světu nepřináší, ale obohacuje jej o další zajímavou nahrávku. Kvalit výše zmíněných formací album nedosahuje v žádném případě, přesto vůči němu nemohu říct křivého slova. Kapelní projev je mi nesmírně sympatický, a nutno přiznat, že poslech BODYGUERRY pro mě vždy představuje velmi příjemný zážitek.

Skladby na debutu jsou silně návykové a už po prvním poslechu se zažírají pod kůži. Od úvodní „Dr. Death“ se hraje Bodyguerra – Freddy… Nothing As It Seemsna vysoké úrovni a vysoko nastavenou laťku se úspěšně daří až do konce alba neshodit. A to dokonce i přesto, že celá nahrávka trvá sedmdesát minut. Tady mi to ale nevadí, na rozdíl od mnoha jiných tu totiž není nic, co by bylo vyloženě navíc a co by výrazně podráželo kvalitu celého počinu. Líbí se mi, že skupina nevysází všechna esa hned na začátku, nýbrž vytahuje trumfy postupně během celého představení. Hitové skladby na nás tak čekají na začátku i na konci, a že jich tu je – namátkou bych vybral druhou „Castle In The Dark“ (s vybrnkávaným intrem jak od METALLIKY), pátou „Path To Eden“, sedmou „I Wanted All“, devátou „No Proof For Innocence“ nebo desátou „Smoke Without A Fire“. Ale za poslech stojí snad všechno. Pověstnou třešničkou je závěrečná balada „Coming Home“, bez pár vteřin sedmiminutový ploužák, ve kterém je zpěv doprovázen jen akustickou kytarou ve španělském stylu a houslemi. Rozhodně lepší než druhá baladická věc na albu, „Vara“, vzpomínající na maminku hlavního antihrdiny, jež na mě z celého alba působí nejméně přesvědčivě.

Materiál na desce se pyšní velkou nápaditostí a muzika se neopakuje, což je při takovéhle stopáží velmi pozitivní skutečností. K dobru hraje i solidní zvuk, poměrně kvalitní výkon zpěváka a vysoké instrumentální dovednosti zúčastněných muzikantů – obzvlášť výborná je sólová kytara, jejíž klasicizující sóla jsou ozdobou několik kompozic (výborné sólo je třeba v „The Retreat“). Nepředpokládám, že by BODYGUERRA s „Freddym“ ztropila na hudební scéně nějakou senzaci, ale i kdybych chtěl sebevíc, nemám, co bych kapele na debutu vyčítal. Snad jen to, že přišli pozdě a jiní takovouhle muziku hráli už několik desetiletí nazpět. Přesto jsem s tou osmičkou v hodnocení nakonec zaskočil i sám sebe. Ačkoliv proč ne, vždyť „když děláte věci pořádně, lidé to ocení.“ Není to sice nic světoborného, ale i tak je „Freddy… Nothing As It Seems“ povedený a velmi ambiciózní počin, který má šanci zaujmout. V kapele dřímá veliký potenciál a osobně doufám, že tohle koncepční album nezůstane v rámci její diskografie dlouho osamoceno. I přes nehezký námět se jedná o velmi příjemnou, klidnou záležitost, která může být výborným společníkem v sychravých večerech nadcházejícího podzimu.

 

Hodnocení: 8/10

 

 

Vydavatel: Dust On The Tracks

Domovské stránky: Bodyguerra

Seznam skladeb:

1. Dr. Death
2. Castle In The Dark
3. Vera
4. Spin The Needle
5. Path Of Eden
6. The Retreat
7. I Wanted All
8. 21 Market Street
9. No Proof For Innocence
10. Smoke Without A Fire
11. In The End
12. Last Transfer
13. Coming Home

Zní jako: Deep Purple, Dokken, Saxon

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit