Gamma Ray, Rhapsody Of Fire, Elvenking – 20.3.2014, Retro Music, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Kultovní GAMMA RAY v našich končinách již dávno nejsou vzácností, ale spíše rutinním standardem. Dalo by se téměř zobecňovat, že v rámci svých menších či větších tour kapela nikdy neopomíná nějakou tu zastávčičku i v České republice. Jak by také při tak slušné fanouškovské základně mohla. Nejinak tomu bylo v rámci „Empire Of The Undead“ tour, nové to šňůře ke žhavé novince se stejnojmenným názvem. Novince, která se bohužel ještě nedostala na pulty obchodů, neboť je její termín vydání určen až na 28. března. Zda-li je tento fakt výhodou či spíše nevýhodou, nechávám na čtenáři, nicméně většina nových hraných skladeb z této desky rozhodně není neznámá díky EP „Master Of Confusion“.

Než se pustíme do bilancování první zastávky startující letošní tour, pojďme si udělat malý exkurz do ukázkově nezvládnuté organizace celé akce. Tak předně bych měl menší výtku k místu koncertu a rozhodně nejsem s tímto názorem jediný. GAMMA RAY a Retro Music??? Pardon, ale tohle zní jako dost hloupý vtip. Ono to navíc jen tak nezní, ono to tak i vypadalo. Našlapáno až k prasknutí, komfort nulový, cesta na toaletu či pro tekutiny spíše pro dobrodruhy, nehledě potom na bezpečnost v případě nedej bože nějaké té nečekané situace. Myslím, že odpověď na otázku proč Retro Music, si každý domyslí sám. Nevhodný výběr místa konání jsme již všichni určitě zažili, každopádně – promiňte ten výraz – „diletantská trapárna“, která předcházela otevření klubu, nemá v mém hudebním putování obdoby. Jelikož vše mělo vypuknout ve 20:00 vystoupením ELVENKING, dalo by se očekávat, že po sedmé hodině se všichni budou pomalu přesouvat na své pomyslné značky. Nicméně proč ještě po osmé hodině stojíme jako banda blbečků ve frontě bez jakýchkoli informací, vážně nepochopím. Pochopitelně mohou nastat nečekané komplikace, ale slušností by bylo několik stovek nervózních a platících nadšenců informovat a ne dělat, že se nic neděje. Nemám tuto informaci podloženou, ale dle slov jednoho z nedočkavců, který měl tu „drzost“ a po hodině a půl čekání se odvážil optat, byl problém následující: „není tady manažer a nevíme co teď“. Smutné na tom je, že do špatné hospody či špatného krámu člověk podruhé nepřijde; aplikace této metody akce a reakce na koncerty však možná není. Leda by člověk jezdil do ciziny nebo zanevřel na živou muziku úplně. Nechci se v tom více šťourat, ale tuhle ignorantskou příhodu jen tak nezapomenu. Úsměvná byla ještě story u vstupu, když jsem se jednoho z napohled inteligentních security optal, kde se zde řeší akreditace. Arogance a odpověď „nevím co je akreditace“, mě při jeho úloze celkem šokovala.

Pojďme však nyní k příjemnějším záležitostem. Vše se nám tedy vlivem nepochopitelných událostí o hodinu posunulo a před devátou hodinou začínají ELVENKING. Stereotypní nuda a klišé dýchající ze studiových desek se vytratily a naživo svůj občas laciný materiál dokázali Italové prodat pěkně draho. Charismatický Damna za mikrofonem ukázal, že jeho vokální projev rozhodně není tak špatný, jak je často kritizováno. Celkově byl set ELVENKING poměrně našlapaný a to i přes skutečnost, že poměrně dost prostoru dostala propagace nové desky „The Pagan Manifesto“ (vyjde 9.5.). Inu, rozhodně se máme na co těšit!!! ELVENKING svou živelností a přímočarostí příjemně překvapili a v porovnání s následnou progresivnější formou kolegů RHAPSODY OF FIRE jasně zabodovali. Ne snad, že by ROF propadli, každopádně košatá komplikovanost jejich skladeb v Retro Music prostě nevynikla. Každopádně i tak jsme se dočkali velice příjemných momentů, zejména ke konci jejich setu, během klasik jako „Dawn Of Victory“ nebo „Emerald Sword“. A navíc slyšet naživo kapacitu formátu Fabio Lione se nepoštěstí každý den. Jeho technika a rozsah jsou fascinující a z malého pěveckého troj souboje tohoto večera vyhrál Lione na plné čáře. Dominantnějšího zpěváka tenhle večer neměl.

To nejlepší celkově však mělo teprve přijít a přišlo, dobře poslouchejte, po čtvrt na dvanáct, což bylo vzhledem k plánované autogramiádě po konci vystoupení trošku více než pozdě. Jelikož šlo o první zastávku party okolo Kaie Hansena, jen málokdo věděl, co se dá skutečně očekávat za playlist. Teď již můžeme celkem s poklidem konstatovat, že GAMMA RAY opět pokračují v pozvolném osmělování se a experimentování s hudební náplní jednotlivých koncertů. Už poslední živák znamenal nějaké překvapení a nejinak tomu bylo i tentokrát, což je jedině dobře. Konečně byly z playlistu vyškrtnuty klasické helloweenské megahity typu „I Want Out“ či „Future World“, aby uvolnily místo něčemu ryze paprskovitému. Jak se dalo čekat, dočkali jsme se několika nových skladeb ze žhavé novinky „Empire Of The Undead“. Ať už šlo o úplné premiéry jako úvodní „Avalon“ nebo „Hellbent“, tak o (po delší době výbornou) baladu „Time For Deliverance“, nebo o dříve hranou „Empire OF The Undead“ a hit „Master Of Confusion“, který hudebně do jisté míry nahradil dýňařskou „I Want Out“. Úvod celého vystoupení byl však poměrně chladný, k čemuž rozhodně přispěl velký neznámý otvírák „Avalon“. Krátce na to se však začala odezva lepšit a během historického výletu prostřednictvím „Rich And Famous“ či „Heaven  Can Wait“ bylo vše v očekávaném pořádku. Dále jsme se dočkali skladeb jako „Razorblade Sigh“, „Blood Religion“ či trojlístku „Rebellion In Dreamland“, „Land Of The Free“ a „Man On The Mission“. Celkově byl setlist sestaven velice citlivě a vhodně, nic nepřebývalo, jen pochopitelně chybělo, ale to by musel koncert trvat tři hodiny. Nutno vyzdvihnout nasazení celé kapely, která je na počátku nové tour hudebně pěkně nadržená. Ke konci si ještě neodpustím menší rýpanec do image Kaie Hansena, který vypadá čím dál tím hůř. Model, s nímž vyrazil do světa, je totiž jedním slovem otřesný a to nemluvím o sestřihu vlasů. A rukávek s tetováním na pravé ruce? Má to někdo takový zapotřebí? Překvapením je také skutečnost, že se nám taťka speed metalu dramaticky zakulatil. Co se zvuku týče, GAMMA RAY se celkem povedli, což se o předkapelách rozhodně tvrdit nedá. Zejména ELVENKING měli dosti zmršený zvuk.

Takže máme za sebou první zastávku k nové desce, která dopadla tak, jak dopadla. Po střechu naplněný klub Retro Music zažil další z hudebně povedených avšak organizačně zpackaným večerů. Věřím, že nic podobného již neuvidím a budu se těšit do budoucna…

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit