Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Limetal – 5. 11. 2015 – Hard Rock Cafe, Praha
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Limetal – 5. 11. 2015 – Hard Rock Cafe, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

EXPOZICE - O sporech mezi značkami CITRON a LIMETAL se toho napsalo už dost. (Stejně jako se napsalo dost o tom, že se toho napsalo dost; úplně přejít to ale nejde, nic naplat.) Od začátku však byla jasná jedna věc: že všechny disputace o tom, kdo je a není CITRON, můžou rozseknout jen a pouze sami muzikanti tím, jak se budou prezentovat studiově a naživo. LIMETAL už dneska působí jako vcelku etablovaná značka, od jejího prvního vystoupení přesto neuběhly ještě ani čtyři měsíce. Abychom byli konkrétnější, tenhle rockový svátek se uskutečnil ve čtvrtek pátého listopadu v pražském Hard Rock Cafe a svou touhu po co nejlepší kulise podpořila kapela i tím, že vstup na něj byl zdarma. Může se zdát, že na nějakou důkladnější analysu je už pozdě a že tenhle koncert odnes‘ čas: budiž; návštěvníkovy dojmy jsou však i po stu dní nadále natolik živé, že mu stojí za to je zreflektovat. Když už kvůli ničemu jinému, aspoň k vlastnímu utřídění si náhledů.

KOLIZE

Začnu tím, co muselo většinu příchozích iritovat víc jak samotné slovo iritovat: zasazení do Hard Rock Cafe. Otázku místa ostatně během vystoupení nakousává Fany Michalík sám: „Proč Hard Rock Cafe? Protože tenhle pult.“ Jestli je na tomhle vystoupení něco vážně špatně, je to místo konání. Proč? Protože tenhle pult. Aby při rockovém koncertu celou plochu před pódiem zaujímal bar, to svět ještě neviděl; bláhově jsem doufal, že aspoň během konání koncertu zmizí. A že na živou muziku není stavěné, není ani zdaleka jediný nedostatek tohohle místa. Hard Rock Cafe totiž funguje, jako by se tu nic nedělo; vedle fandů LIMETALu si tak vesele večeří rodiny s dětmi, které kapela na pódiu absolutně nezajímá, a mezi návštěvníky se motají desítky servírek. Absence šatny je při vystoupení v listopadu dost nemilá. A pivo za pětašedesát? To ani nemá cenu komentovat, to je nějaký výsměch; to jsem zažil naposledy snad někde v Budapešti. Nevím, nakolik je volný vstup vázán na Hard Rock Cafe; každopádně už se těším, až zažiju tuhle formaci jinde, poněvadž v koncertnějších prostorech vyzní vystoupení LIMETALu o několik tříd výš. Rád si za to připlatím. Asi jediné, co se nechá na těch premiérových pochválit, je zvuk, který je (na některých místech) opravdu kvalitní.

KRIZE

Hudební produkce je však celou dobu navýši. LIMETAL nastupuje okolo půl deváté (sám, bez předskokanů) a po krátkém intru odstartovává svou koncertní kapitolu dvojblokem „Už víme svý“ a „Nechoď dál“. Fany Michalík se potom vítá s obecenstvem, a to tak může v chvilce oddechu nadšeně kvitovat, jak kapela šlape. Zběžný pohled na podium stačí, aby bylo zřejmé, že si vystoupení nesmírně užívá a jak dobře do sehrané party zapadl znamenitý bubeník Lukáš Pavlík, jehož zápal snad demonstruje i protržený buben při pecce „Rock’n’Roll démon“. Po vynucené technické pauze přichází „Bigbít“ z poslední řadovky se Standou Hranickým a pomalu začíná být jasné, že kdo čekal oproti dřívějším vystoupením pod hlavičkou CITRONu nějaké zásadní změny playlistu, nedočká se. Obligátní citronovské ploužáky zastupuje „Už zase mi scházíš“, poslední desku dotřetice „Kurtizány“. Poté se dostává čas klasice „Dej mi s tím pokoj“ a křestu „nové“ kapely a jejího prvního singlu. Na dvě nové skladby navazuje Pavlíkovo sólo na bicí (což je oproti starému CITRONu taky nezvyklá novinka, čím to bude ––) a závěrečná nakopávačka „Moravská děvčátka“ s představovačkou kapely. Tedy, poslední před přídavkem: ten obstarává dávná předělávka JUDAS PRIEST „V tu ránu“ a druhá plouživá „Už couvám“.

PERIPETIE

Křest kapely a singlu „Na tenkém ledě / Mayday“ byl svěřen Heidi Janků a dvěma generacím Jirků Urbanů – staršímu z ARAKAINu a mladšímu z DYMYTRY. Heidi Janků toho vesměs moc neřekla, do kontextu večera celkově dvakrát nezapadala; když o ni ale LIMETAL stál, moc proti tomu říct nemůžu. Jen jsem trochu čekal, že když už v Hard Rock Cafe je, zazpívá si aspoň s Fanym Michalíkem nějaký duet; škoda, že k tomu nedošlo. Zato slova Jirky Urbana (který započal svou řeč poděkováním za to, že v pětaosmdesátém roce půjčil CITRON aparaturu „nafoukanejm Pražákům“ z ARAKAINu) jsem se snažil vštípit do paměti co možná nejdoslovněji; zvláště ty pasáže, ve kterých popisuje situaci okolo CITRONu – abych je tu potom mohl reprodukovat a podepsat: My totiž víme, že tady na tom jevišti stojí kapela CITRON. Ale bohužel, my to nesmíme říct. A pokud do muziky místo not, zpěváků a muzikantů vlezou paragrafy a právníci, pak je asi něco špatně.

KATASTROFA

Těšil jsem se na regulérní koncert LIMETALu, nakonec ve mně večer vyvolal spíš představu nějaké reklamní promoakce, kde si kapela odehrála něco málo přes hodinu času, na nevhodném místě, bez předskokanů, s volným vstupem – a Ty se rozhodni, milý posluchači, zda muziku bereš, a případně přijď někdy příště. Že bych ale účasti litoval? Ani náhodou. I přes pár výhrad (zejména organizačního rázu) pro mě premiérové vystoupení LIMETALu znamená nádherný zážitek a jsem pekelně rád, že jsem při něm byl. CITRON jsem v novém obsazení neviděl, nechci se proto pouštět do laciných srovnání; že by ale vystoupení Radima Pařízka a spol. mělo takový náboj a prosakovala jím taková radost ze hraní, k tomu jsem přece jenom značně skeptický. –– Když už jsem zvolil tuhle dramatickou strukturu, asi by se slušelo dojít v závěru katastrofy k nějaké katarzi: bohužel, nestane se tak. Katarzivní zážitek se totiž táhne na pozadí celého tohohle článku. Rozloučím se tak slovy Jirky Urbana, tentokráte mladšího: Takhle, jak to muzikantům šlape teď, jim to ještě nikdy nešlapalo. Proč asi?

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit